Přesně v 18:44 - 18:46 se otevřela kouzelná přepážka u stonožkového nástupiště. Mladí kouzelníci a kouzelnice, čarodějové a čarodějky se hrnuli dovnitř. Když poslední učeň vstoupil, přepážka se zavřela a rodiče, mudlovští známí a kamarádi zůstali uvězněni venku. Zato uvnitř kouzelnické školy právě začínala ta nejneuvěřitelnější Noc kouzel. Honem jsme se svlékly a převlékly do kouzelnického a už jsme spěchaly do tříd a kolejí. Koleje byly tři a ten, kdo tohle čte a neví nic o Noci kouzel, by měl být s nimi seznámen.

Kolej Choroš založil Chvalozpěv Brundibár Choroš stotřicátýosmý, známý svou neústupností a sveřepostí. Jeho přátelé byli neustále nuceni chladit jeho výbušnost. O Chorošovi je z historických pramenů dále známo, že se postupně proměňoval v Choroš Stříbřitý (Vlnoleum Argentum). Dílky této záhadné entity jsou nyní rozesety po prostorách Zeměkoule a každý z pozemšťanů je jimi při procházce v lese sledován. NEODLUPUJTE JE! Učitelkou této koleje je Rampepurda Chladivá, potomkyně jednoho z přátel, kteří Choroše původně zchlazovali. U studentů této koleje se čas od času projevuje problematická povaha jejího zakladatele, snadno se však chladí.

Další kolej Létavice vede Cuchtylda Upjatá. Cuchtylda je přímým potomkem zakladatelky Létavice I., která vynikala svojí zdatností v létání na koštěti. Aby studenti její koleje nepošpinili čest jména Létavice, zavedla zde tradici, která předcházela přejídání studentů a tím horším výsledkům ve vznášení na košťatech. Každý nově příchozí musel dobrovolně odevzdat poloviční zásoby jídla do úschovy své učitelky. Bohužel postupem času se stávalo, že zásoby již nebyly při odchodu nalezeny a nakynutá učitelka se vznášela nad školou. Studenti této koleje se vyznačují dokonalou technikou a lehkostí v létání, pořádkumilovností a smyslem pro řád.

Třetí kolej se nazývá Arachné. Byla založena mocným a věhlasným pavoukem Velkým Arachné. Pavouci z rodu Arachné jsou velmi pečliví a zruční v pletení svých pavučin, které dosahují mistrovských kousků mezi pavučinami. Pavouci jsou také velmi stateční a odvážní. Ochraňují kopretinové víly z lesních palouků. Víly se jim za to odvděčují sladkými lektvary a péčí o jejich pavučiny. Kouzelníci z této koleje vynikají často zručností a šikovností, velkou odvahou a duševní silou, ale jsou také jako víly často roztržití, netrpěliví a nepozorní. Tuto kolej vede pavoučí chráněnka víla Greenvíra.

Po seznámení s kolejemi se rychle vraťme do tříd, kde už je vše připravilo k slavnostnímu zahájení. „Do které koleje asi patřím já?“ „A kam asi půjdeš ty?“ „Já bych chtěla patřit do Arachné?“ volá jedno dítě za druhým. A teď právě nadešel okamžik, kdy se to mají dozvědět. Děti si posedávají na vymezené místo, tisknou se k sobě a jsou nesmírně zvědavé, když tu zaduní z nedaleké židle hlas. Na židli leží klobouk, že by to on promluvil? Ano, byl to on. Je to starý kouzelnický klobouk, dokáže přečíst pocity, talent, schopnosti i neúspěchy, prostě vše, co se skrývá v srdci i hlavě budoucích kouzelníků a podle zjištěného je i náležitě rozdělit do kolejí, kde by se po zbytek svého studia měli cítit velmi dobře. A už zazní gong a ke klobouku míří první kouzelník…kam ho asi klobouk zařadí? Moc se nerozmýšlí a je zařazeno…“Choroš“, zahuhlá. A už je tu další človíček…tady klobouk přemítá už déle. Ale za okamžik je rozhodnut.

Po nějaké chvíli už sedí skoro všichni človíčkové u své koleje a jsou celí napjatí, co je teď asi čeká.
Ano, teď už ví, který kolejní stůl je jejich, ale kde je jejich kolej? Celá kouzelnická škola dětí se vydá na průzkum a postupně se seznamuje s jednotlivými kolejemi a zabydluje se v nich.
A tu zní opět gong…To jsou kouzelničtí žáci svoláváni k výuce kouzel.
Ve vzduchu je cítit napětí - "povede se mi moje kouzlo", "nezkazím ho?", "Jak to bylo?", "Tak ještě rychle zopakovat…" našeptávají hlasy v hlavinkách kouzelníků a kouzelnic.
Tiše sedí v kruhu a napjatě sledují kouzelnici Rampepurdu Chladivou, která jim ukazuje kouzlo s vajíčkem….v jednu chvíli se vajíčko topí, a náhle…..co se stalo?...Vždyť to samé vajíčko plave!
Povzbuzeni úspěchem své učitelky kouzelnice vrhají se do ukázek svých kouzel i chorošští studenti. Tedy to jsou kouzla a triky!
Po koleji Choroš přichází se svým kouzlem čarodějka Cuchtylda Upjatá. Potřebujete peníze? Žádný problém, jděte za Cuchtyldou a pěkně ji poproste, možná vám nějaký ten peníz vyčaruje z vody.
Teď se nechtějí nechat zahanbit ani studenti z Létavice, hrnou se s chutí do své práce a už se to čaruje, to je nádhera.
Víla Greenvíra přinesla píšťalku, kterou v nouzi přivolává svého ochránce pavouka. Půjčila ji studentům, ale ať ti se snažili sebevíc, písknutí z píšťalky slyšet nebylo. Tu si přiložila sama víla píšťalku k ústům…"Fííí"…ostrý zvuk prořízl vzduch.
Několik dětí se otočilo, zda neuvidí velkého pavouka, ale ten se neukázal, věděl, že probíhá výuka.
Inspirováni svou učitelkou i úspěchem ostatních, pustili se s vervou i studenti Arachné do svých kouzel. Čarování jedna báseň!
Ze všech stran se ozývalo povzbuzování, chvála a potlesk.
Kdo to neviděl, neuvěří, kolik skvělých triků dokážete s kartami. Také věci nám mizely a objevovaly se před očima. Předměty létaly ve vzduchu, měnily své vlastnosti i podobu. Několik žáků svým kouzlem konkurovalo čarodějce Cuchtyldě…to bylo najednou peněz.

Byla to náročná ale zajímavá hodina a na každého žáka čekala odměna - čokoládová žabka.
Co je to ta čokoládová žabka? To je žabka z čokolády, ale může to být i rybka nebo dokonce moucha z čokolády. A jako každá cukrovinka i tato skrývá překvapení. V balíčku s čokoládovou žabkou se ukrývají ještě 2 sběratelské karty. Můžete na nich najít členy kouzelnického pedagogického sboru naší Školy kouzel. A žáci mohou dostat čokoládovou žabku za každý splněný úkol při Noci kouzel.

Ale zpět do Noci. Po takové hodině je třeba odpočinek. A tak jsme se prostřednictvím stříbrného plátna přenesli na návštěvu do Bradavic. Studenti i učitelé všech kolejí si našli to nejpohodlnější místečko a už prožívali další skvělé dobrodružství s Harry Pottrem, Hermionou a Ronem. Tentokrát v dílu nazvaném Vězeň z Azkabanu. Přiučili jsme se dalším kouzlům. Tajili jsme dech, když se objevili mozkomorové. Hřímali jsme vzteky, když jsme se dozvěděli, jak zahynuli Harryho rodiče. Nevěřili jsme vlastním očím, když se z domnělého vraha stal Harryho kmotr a z Ronovy krysy vrah rodičů. Třásli jsme se strachy o život Harryho a jeho kmotra. A divili jsme se, jak je možné vrátit se v čase a vše ještě zachránit. Oddychli jsme si, když příběh dobře skončil. Možná nedopadlo vše tak, jak jsme si přáli, ale otevřeli se nám dveře k dalším Harryho dobrodružstvím, ale my jsme do nich ten den už nevstoupili. Zamávali jsme Bradavicím a vrátili se zas do své Školy kouzel, aby noc mohla pokračovat.

Noc už značně pokročila a zvukem se tiše kradly podivné zvuky. To kručela naše hladová břicha. Honem jsme zasedli ke kolejním stolům a vyndali si své svačinky.
Na stole byl během chviličky vyčarován i povzbuzující nápoj a bylo ho třeba, protože nás čekala ještě stezka odvahy.
Stezka odvahy je opravdu jen pro odvážné. Hrdina, který se na ni odváží, kráčí hustou tmou a sleduje tajemná světla. Během své cesty ale musí dávat dobrý pozor, aby jej neovládly temné síly, neodlákala ponurá hudba a zároveň dokázal odhalit heslo, bez kterého by nemohl svou cestu dokončit. Na konci stezky jej čeká tajemné Bratrstvo, které se každou noc prohání po Černické škole. Aby hrdina mohl s Bratrstvem promluvit, musí znát příslušné heslo. „Hypogrif“ umožnil odvážnému promluvit s Bratrstvem a také získat kamínek, který se v jeho ruce proměnil v čokoládu, měl-li hrdina svědomí čisté.
Taková stezka čekala na mladé kouzelníky a kouzelnice. Věru bylo zapotřebí tajemného lektvaru z ovoce, který povzbudil jejich ducha i tělo. Spočíval na stole každé koleje ve velkém hrnci a členové kolejí si jej mohli nalít, kolik hrdlo ráčilo.
Studenti kolejí Choroš, Létavice i Arachné jsou však velikými bojovníky. A než se učitelé kolejí nadáli, byl již první odvážlivec na cestě, po něm druhý, třetí a nakonec šel i ten poslední. A vrátili se? Jistě všichni. Někomu stydl úsměv na rtech, druhý se zas smál, jinému bušilo srdce, dalšímu duněl dech v plicích, ale všichni se stali hrdiny a získali další nezapomenutelnou vzpomínku a také čokoládovou žabku.

Z Noci kouzel už se kus ukrojil a i noc již pokročila.
I když jsme v kouzelnické škole, zuby jsme si museli jít vyčistit ručně a pak honem do hajan.
Pověděli jsme si příběhy svých kolejí a sdělili poslední myšlenky. Popřáli dobrou noc a již jsme oddechovali nevinným spánkem.
Náš spánek a sny střežila Mrtvá nevěsta, paní ředitelka Školy kouzel.
Paní ředitelka je velmi moudrá, ale již značně stará paní, a proto zpod jejích šatů tu a tam vykukují kosti a závoj zakrývá samotnou lebku s vyvalenýma očima - tedy vlastně jen jedním.
Pro toho, kdo by si přál vědět, v kolik ulehli mladí kouzelníci a kouzelnice do svých postelí, sděluji, že hodiny ukazovaly velkou ručičkou na šestku a malou mezi dvanáctku a jednotku a za okny byla hustá tma.

Ráno nás někteří nedočkavci probudili již v šest hodin. Nedivte se, těšili se, jestli jim Noc kouzel něco přinese. A Noc kouzel přinesla, i když už bylo ráno, ale na to si museli ještě nějakou chvíli počkat.
Postupně se probouzeli všichni Choroši, Létavice i Arachné a ti nejposlednější spáči byli vzbuzeni v půl osmé.
Umyli jsme své tváře a naplnili hladová břicha. Poté jsme šli zabalit svá nocoviště.

Přichází konec Noci kouzel? Ne, ještě ne. Čekají nás ještě tři vyučovací hodiny, které však ve Škole kouzel trvají jen dvacet minut.
Hodina bylinkářství nás naučila, jak se přesazuje kouzelná rostlina řeřicha. Tato rostlinka jest nátury velmi křehké, nicméně za sluncem se vytrvale deroucí. Bylo potřeba půdu pro její rozkvět pečlivě připravit. Květináček si každý adept odnesl potom s sebou domů.
Vyučování doplnilo čtení z Lexikonu kouzelných bylin a Klíče k určování kouzelných tvorů.
V hodině létání byli studenti prozkoušeni ve třech dovednostech - akrobacii na koštěti, vznášení a kouzelnické hře Famfrpálu. Za dveřmi tělocvičny již na nás čekala naleštěná košťata nejnovější série Nimbus 2009 a připravená dráha, na které žáci dokazovali obratnost přenášením předmětů bez doteku rukou - pouze za pomoci svých košťat. Při zkoušce vznášení se projevila síla a vůle jednotlivých žáků - uspěl ten, kdo se vznesl alespoň 10 cm do vzduchu. Na závěr si všichni zahráli Famfrpál. Bohužel během noci se ztratila Zlatonka i Camrál a proto nám nezbylo než trochu přizpůsobit pravidla.
Třetí hodina byla hodina tvoření. Protože létaní unaví celé tělo, bylinkářství zas mysl a zručnost, je potřeba se trošku uvolnit a přivolat naši fantazii. Na této hodině mohli žáci nechat rozhořet své myšlenky a pocity a podělit se o ně. Mohli malovat i psát o tom, co zažili, nebo se jen tak uvolnit a vybarvit si kolegy z Bradavické školy.

V každém předmětu se postupně prostřídaly všechny koleje a byly odměněny čokoládovou žabkou.
Poslední šestou žabku získali studenti za své celkové jednání a vystupování při Noci kouzel. Myslím si, že Škola kouzel má výborné studenty, neboť šest žabek získali všichni mladí kouzelníci a kouzelnice.
Naposledy jsme se sesedli všichni společně do kruhu a sdělili si to nejdůležitější, čím přetékala naše srdce.
A tu už se blížila desátá hodina. Děti se spěchaly převléci. V 9.59 se otevřela přepážka u stonožkového nástupiště a děti vběhly do náruče svým mudlovským rodičům.

A kouzelnice Rampepurda, čarodějka Cuchtylda a víla Greenvíra z dětských úsměvů a štěbetavých hlasů poznaly, že tohle je pro mladé kouzelnice a kouzelníky, ale také pro ně, pro samotné učitelky kouzelnické školy, nezapomenutelný zážitek na celý život.