V pátek 18.6.2010 si prvňáci naplánovali výlet. Takovou klidnou procházku okolím Černic. Ovšem stalo se něco strašného - ze třídy zmizela Černá věž! Byla už skoro bílá a to znamenalo, že se blíží osvobození princezny - k úplné bělosti chybělo postavit z bílých kamenů poslední podlaží. To měla určitě na svědomí zlá čarodějnice!

Naštěstí se ozval průvodce prvňáčků - skřítek Přítula. Vyhlásil poplach, poslal na pomoc 4 mapky a obálku s posledními bílými kameny a ujištěním, že nám při cestě pomůže Bystrozraký.Z klidné procházky tedy sešlo - bylo třeba vypátrat Černou věž a osvobodit princeznu - ten nejdůležitější úkol na konec školního roku.

Podle mapky jsme se společně vydali na cestu k vyznačenému místu. Tam na nás čekal smutný rytíř Bajaja. To, že jsme se dokázali trefit prakem do brnění ho rozveselilo a prozradil nám, jak máme pokračovat dál k Popelce.

Té jsme pomohli přebrat hrách, čočku a fazole a dostali jsme od ní v oříšku klíček. Popelka šla dál s námi až k místu, kde už zdálky bylo vidět Bystrozrakého, jak se zmítá, připoután pouty k železné tyči.

Kupodivu se náš klíček hodil do zámku pout, takže jsme Bystrozrakého vysvobodili a získali jsme v něm bystrého průvodce celou cestou. Zavedl nás do lesa k čarodějovi, který nám za nasbírání ingrediencí do kouzelného lektvaru dal tajným písmem psaná zaklínadla. Písmo ovšem bylo tak tajné, že nebylo vůbec vidět.

Čaroděj nám ukázal cestu k Chytré Horákyni, která nám s tím možná poradí, chytrá je na to dost… Od ní jsme dostali kouzelné papírky. Když jsme je společně přečetli, dozvěděli jsme se, že na nás čeká sudička.

Sudičce jsme pomohli uspat Plaváčka naší ukolébavkou. Za odměnu jsme dostali svíčky k přečtení zaklínadla. Bystrozraký bedlivě dohlížel na to, aby se alespoň u jedné ze skupinek zaklínadlo objevilo. To se nakonec povedlo. Pohádkové bytosti se s námi rozloučily, ovšem Bystrozraký zůstal - vedl nás cestu necestou až ke Křemílkovi a Vochomůrkovi.

Ti od nás potřebovali nají Bellis perennis . Protože jsme z atlasů zjistili, že je to sedmikráska obecná, nebyl žádný problém ji na louce najít. Získali jsme tak další směr, kterým se máme vydat.

Když Bystrozraký nás upozornil, že vidí v dálce velikou skálu, číhali jsme s očima otevřenýma na chvíli, až se zjeví i nám. A skutečně - ke skále jsme se rozběhli s velkou radostí, protože jsme už z dálky viděli, že je to místo, kam čarodějnice ukryla naši věž.

Použili jsme tedy bílé kameny k dostavbě posledního bílého podlaží. Věž už nebyla černá, ale bílá. Princezna však nikde! Naštěstí jsme si vzpomněli na zaklínadlo, které jsme sborově zakřičeli a povedlo se - princezna se zjevila v celé své kráse. Zavedla nás na místo, kde seděl pan král s dvořany.

Všichni nám moc děkovali za vysvobození princezny a na znamení díků nám předali královské dary. Rozloučili jsme se s nimi s přáním všeho dobrého,

Bystrozraký se chystal za čarodějem, aby nám Bílou věž přenesl zpět do školy a my se vydali na zpáteční cestu plni pohádkových zážitků s dobrým pocitem, že se nám povedlo princeznu vysvobodit. Všechno dobře dopadlo. Přesně tak, jak to má ve správné pohádce být.